Vstupujeme do nové etapy naší politické práce

9.3.2004 v 21:36

Rozhovor s poslancem Jiřím Maštálkou (KSČM)

Jaký vůbec má Sjednocená evropská levice vliv na jednání Rady Evropy? Není pouhým outsiderem?

Kdybychom pohlíželi na frakci jen přes počet jejích členů zaujímá v Radě Evropy čtvrté místo. Její skutečný vliv na jednání Rady Evropy je však podstatně větší. Je to dáno několika faktory. Především ve frakci panuje skutečně demokratická diskuse a sjednocování názorů na konkrétní problematiku vždy předchází nejen hlasováním, ale ijednáním s ostatními kluby. Dalším faktorem jsou více než přátelské vztahy členů frakce a přirozená autorita vedení klubu a vzájemná důvěra. Vedení frakce objektivně informuje o všech provedených jednáních, konzultuje mnohdy i telefonicky s jednotlivými členy klubu otázky projednávané ve vedení Rady Evropy. V neposlední řadě je úspěšnost klubu dána i vynikajícími vyjednávacími schopnostmi nejen členů vedení frakce. Nejedná se způsobem politických handlů, ale je snaha, byť na základě kompromisu, prosazovat program frakce. To vše sečteno umožňuje velký politický vliv v Radě Evropy, který se promítá jak v obsazování klíčových postů v Radě Evropy, v určování zpravodajů pro plenární zasedání Rady Evropy, ale i v ovlivnění textů schvalovaných na plenárním zasedání. Po dvouletých zkušenostech člena Rady Evropy mohu říci, že se nám podařilo jako klubu ovlivnit znění zejména politických deklarací Rady Evropy například k situaci v Rusku, Bělorusku na Ukrajině, ale i na Blízkém východě a vytvořit dokumenty, které v mnohém zabránily diskriminaci těchto zemí. To však neznamená, že jsme na 100 % úspěšní.

Informace o jednání tohoto orgánu jsou překrývány informacemi o Evropském parlamentu. O čem vlastně v poslední době se zde jednalo? Rada Evropy je novináři nejen v České republice často opomíjenou institucí. S Evropskou unií má společné pouze to, že její sídlo je ve Štrasburku a i členské země v EU vysílají z národních parlamentů do ní své zástupce.

Zásadní rozdíl je v tom, že tato instituce představuje zástupce všech evropských států, tedy jak členů, tak inečlenů Evropské unie a je tak podstatně širší platformou pro výměnu názorů. Druhý zásadní rozdíl je v jejím zaměření. Od původního cíle chránit lidská práva se zájem Rady Evropy rozšířil i například na práva ekonomická, ale na její půdě se řeší a diskutují také otázky zdravotnictví, práv dětí a další. Z poslední doby bych mohl připomenout například projednávání situace na Blízkém východě, politické krize na Ukrajině, ale i rezoluci k obchodování s lidskými orgány a rezoluci k bioterorismu. Je na škodu věci, že tyto materiály nejsou středem zájmu médií v České republice.

Bude mít vůbec smysl Rada Evropy po přistoupení dalších zemí do EU a volbách do EP?

Jsem přesvědčen, že role Rady Evropy bude po těchto událostech posílena. Za prvé proto, že diskutovaná tzv. evropská ústava, se snahou o vytváření superstátu, posiluje myšlenky na vytvoření určitého protipólu, který by vytvořil prostor pro národní parlamenty na celoevropské úrovni a Rada Evropy je v tomto smyslu ideálním nástrojem. Za druhé, rozšíření Evropy sebou přináší stálé větší tlak na sociální, ekonomická i politická práva. Jejich ochrana – prapůvodní smysl utvoření Rady Evropy – nabývá na nové aktuálnosti. Za třetí, globalizovaný svět přináší nová témata, která nejsou řešitelná ani v tak relativně širokém uskupení jako bude Evropská unie po 1. květnu 2004. Rada Evropy tedy může sehrát roli hráče hájícího celoevropský přístup, může a musí být nositelem a propagátorem společného evropského kulturního dědictví. Za čtvrté, vzhledem k tomu, že pozorovatelé při Radě Evropy mají i mimoevropské země, například: Kanada, USA, Japonsko, Mexiko, je a bude Rada Evropy také jedním z míst, kde se dá ovlivňovat mezinárodní politika v celosvětovém měřítku.

l Co podnětného pro vás jako člena naší delegace v Parlamentním shromáždění Rady Evropy a kandidáta na poslance do Evropského parlamentu přináší víkendová mezinárodní konference evropských levicových stran?

Za prvé jsem rád, že se podařilo konferenci uskutečnit. Jako pozorovatelé při EP jsme s K. Konečnou a stážistou KSČM M. Stavinohou věnovali od září loňského roku do 10. ledna 2004, kdy převzalo realizační fázi mezinárodní oddělení ÚV KSČM, mnoho času jednáním s představiteli klubu GUE/NGL jak v Evropském parlamentu, tak v Radě Evropy při přípravě této konference. Konference má za sebou svoji první třetinu (v té době se uskutečnil rozhovor s J. Maštálkou – pozn. aut.). Důležité je, že ve všech třech úvodních vystoupeních (Grebeníček, Wurtze, Einarsson) se protínala shoda v zásadních tématech: sociální stát, ochrana politických a ekonomických práv, zajištění mírové existence nejen Evropy, ale především světa. Je také důležité, že přes rozdílná stanoviska jsou si levicové síly vědomy své odpovědnosti za naplňování těchto cílů a nezbytnosti umět nejen společně komunikovat, ale i společně politicky působit. Je pro nás také podstatné, že na KSČM se evropská levice dívá i s velkou nadějí jako na možnou silnou stranu, která by měla hrát i díky geografickému postavení a historických zkušenostem velmi významnou roli ve sjednocující se evropské levici. To konstatoval jak F. Wurtz pro nadcházející volby do Evropského parlamentu a práci našich poslanců v něm, tak iM. Einarsson ve vztahu k Radě Evropy. Vstupujeme do nové etapy naší politické práce – do etapy bezprostřední účasti na vytváření společné levicové evropské politiky. Bude záležet jen na nás, zda očekávání nejen soudruhů z evropských stran naplníme a nepromarníme tak historickou šanci, která se pro KSČM otevírá.

Haló noviny, rubrika: Titulní strana, strana: 1, autor: Jaroslav KOJZAR