Využívejte práva obracet se na Evropský parlament!

21.5.2009 v 12:43

V souvislosti s předvolební kampaní do Evropského parlamentu se jako kandidáti setkáváme s různými dotazy.

Nejčastěji směřují k Lisabonské smlouvě, často míří kritika na evropskou – bruselskou byrokracii. Objevují se ale také otázky, jaká práva máme jako euroobčané v Evropské unii. Nikoliv zanedbatelné je právo petiční, a proto i po zkušenostech z pětiletého působení v EP předkládám našim čtenářům následující řádky, které budou snad alespoň dílčí odpovědí na otázku, jaká práva v EU máme.Petiční právo

Každý občan Evropské unie má petiční právo k Evropskému parlamentu. Toto právo se opírá o články 21 a 194 Smlouvy o Evropském společenství a vychází ze statutu občanství Evropské unie. Občany EU jsou občané členských států, přičemž unijní občanství doplňuje občanství příslušného státu, ale nenahrazuje je. K občanským a politickým právům občanů EU patří vedle petičního práva zejména také volební právo v komunálních a evropských volbách, právo na diplomatickou a konzulární ochranu a právo na volný pohyb a pobyt na území kteréhokoli členského státu EU. Petiční právo je však širší než jiná výše uvedená práva. Právo předložit petici Evropskému parlamentu má totiž nejen každý občan EU, nýbrž také každá fyzická osoba s bydlištěm v některém členském státě EU a právnická osoba se sídlem v takovém státě.

Uplatnění petičního práva může mít formu stížnosti nebo žádosti, a musí se týkat otázek, spadajících do oblasti činností EU (tedy v jejím zájmu či působnosti) a dotýkajících se přímo předkladatele. Může se tedy jednat o individuální žádost, stížnost nebo připomínku k uplatňování právních předpisů Společenství, nebo o apel adresovaný Evropskému parlamentu, aby se vyjádřil k určité záležitosti. Předkladatel petice si tak především může stěžovat na nerespektování práv občanů EU, vyplývajících ze zakládajících smluv, z norem Společenství týkajících se ochrany spotřebitelů, volného pohybu osob, zboží a služeb, zaměstnanosti, sociální politiky, uznávání odborných kvalifikací či jiných otázek souvisejících s prováděním právních předpisů Společenství.

Jak předložit petici k Evropskému parlamentu a jak probíhá petiční řízení? Předkladatel petice (může se jednat i o více osob zároveň) tak může učinit buď v podobě papírové , tedy běžnou poštou. Zde je třeba uvést, že pro petici neexistuje žádný předepsaný formulář. Je však nutné petici sepsat v jednom z úředních jazyků EU (kam samozřejmě patří i čeština), uvést jméno a příjmení předkladatele, jeho státní příslušnost a bydliště; v případě skupinové petice je třeba uvést tyto údaje alespoň k první podepsané osobě.

Petice by měla obsahovat jasné a pokud možno stručné vystižení problému (lze k ní připojit i kopie relevantních dokumentů), a musí být podepsána předkladatelem resp. předkladateli. Adresa, na kterou musí být petice odeslána, je tato: European Parliament, The President of the European Parliament, Rue Wiertz, B-1047 Brussels. Druhou formou předložení petice je podoba elektronická s využitím on-line formuláře. Tady bych chtěl upozornit, že celý postup předložení petice v elektronické podobě je vysvětlen na webových stránkách Evropského parlamentu: www.europarl.ep.ec.

Co se děje, když petice dojde do Evropského parlamentu? V pořadí, v jakém je petice obdržena, bývá zapsána do rejstříku, ale jen v tom případě, že splňuje náležitosti identifikace předkladatele (viz výše; pokud tyto náležitosti nesplňuje, je odložena). Rejstřík petice je veřejně přístupný; pokud však předkladatel nechce, aby jeho petice byla zveřejněna, musí explicitně požádat o to, aby byla projednávána jako důvěrná.

Zapsanou petici pak předá předseda EP petičnímu výboru, jenž je jedním ze stálých výborů EP. Výbor nejprve ověří, zda peticí předložený problém spadá do působnosti EU. Pokud zjistí, že nikoli, označí petici za nepřípustnou a o této skutečnosti vyrozumí předkladatele. Nepřípustné petice jsou především takové, které se týkají odpovědnosti resp. pravomocí pouze a výhradně jednotlivých členských států – proto také může petiční výbor předkladateli poradit, aby se s daným problémem obrátil buď na orgány členského státu nebo na Evropský soud pro lidská práva. Za nepřípustné bývají označovány rovněž ty petice, které se týkají nesprávného postupu orgánů a institucí EU – stížnosti resp. podnět toho druhu je třeba adresovat Evropskému veřejnému ochránci práv (ombudsmanovi).

Čísla a předkladatelé petic jsou oznamováni na plenárních zasedáních Evropského parlamentu. Podle okolností může petiční výbor EP požádat Komisi o předběžné šetření v dané věci, nebo postoupit petici pro informaci či přijetí opatření jinému výboru, či vypracovat na základě petice zprávu pro hlasování na plénu EP.

Pokud jde o samotné řešení předloženého problému, petiční výbor se jej může pokusit vyřešit sám ve spolupráci s orgány státní nebo místní správy členských států, ovšem je třeba upozornit na to, že Evropský parlament nemá soudní ani exekutivní pravomoci a nemůže tedy zvrátit rozhodnutí orgánů členských států (petice, o toto usilující, jsou nepřípustné). Při řešení problému obsaženého v petici může petiční výbor uspořádat zvláštní slyšení nebo vyslat své členy, aby ověřili na místě skutečnosti uvedené v petici. Výbor může také předat své stanovisko v dané věci komisi a Radě EU a požádat je o vyřešení daného problému. Každých šest měsíců informuje petiční výbor Evropský parlament o výsledcích své činnosti a o opatřeních přijatých Komisí a Radou na základě petic došlých Evropskému parlamentu.

Korespondence s občany

Ovšem každý občan EU resp. subjekt, uvedený v části o petičním právu, má ještě jednu pozoruhodnou možnost, jak oslovit Evropský parlament. V porovnání s petičním právem jde o méně náročnou formu korespondence. Oč se jedná v tomto případě?

Každý občan EU se může obrátit na Evropský parlament (v jednom z úředních jazyků EU) s otázkou, žádostí o informace či s návrhem, ovšem podobně jako u petičního práva se tyto otázky, návrhy nebo podněty musí týkat oblastí činnosti Evropské unie. Forma je jednoduchá: stačí vyplnit elektronický formulář, jenž je k dispozici na webových stránkách EP (www.europarl.ep.ec; po volbě češtiny pak vpravo na liště K vašim službám). Celý postup oslovení Evropského parlamentu je zde podrobně vysvětlen.

Nedávná analýza ukázala, že nejčastější témata korespondence občanů z České republiky jsou následující:

1. Národní politiky – osobní situace občanů, kteří jsou ve sporu se státní správou, samosprávou nebo soudy, a jejich kritické ohlasy na politická rozhodnutí vlády,

2. Fungování Evropského parlamentu, zejména pak jeho role, aktivity, činnosti českých poslanců, možnosti stáží nebo návštěv v EP,

3. Petiční právo – co toto právo znamená a jak postupovat při předložení petice,

4. Vnitřní trh, zejména pak volný pohyb osob a právo pobytu v jiných členských státech,

5. Hospodářství, finance, čerpání prostředků z unijních fondů,

6. Institucionální záležitosti, jako je rozšiřování EU, její orgány a instituce, ale také problémy spojené s Lisabonskou smlouvou,

7. Zaměstnanost a sociální záležitosti,

8. Vnější vztahy EU a problematika lidských práv,

9. Životní prostředí a ochrana zdraví.

Jak uplatňování petičního práva, tak korespondence ze strany občanů umožňují Evropskému parlamentu jakousi zpětnou vazbu, zejména pak pokud jde o porušování práv občanů a organizací ze strany členských států, místních úřadů nebo jiných institucí, a to v oblastech vztahujících se k působnosti EU. Chtěl bych proto občany České republiky vyzvat, aby se nebáli petičního práva i korespondence využívat. Evropský parlament je tady přece od toho (nebo by měl být!), aby jako jediný demokraticky volený orgán EU reagoval na podněty občanů a respektoval je!