Jeden z receptů na štrúdl radí smíchat do náplně hrušky a jablka. Což o to, chuť to nebude určitě špatná. Ale co je normální v kuchyni už nemusí tak dobře dopadat jinde. Ostatně výsledek přípravy dortu z »dílny« pejska a kočičky je dostatečně znám.
Podobný pocit jsem měl při čtení výsledků »analytické studie« – »Jak pracovali čeští europoslanci v uplynulém období?« Nic proti snahám nějakým způsobem se podívat na to, jak si v Evropském parlamentu (EP) vedeme. Je to pořád lepší, než stále číst jen o tom, kolik bereme, jak si pořád »někam jezdíme« a staráme se tak akorát o zakřivení okurek. Dotazů z novinářských kruhů na to, co konkrétního v parlamentu děláme, je totiž poskrovnu.Ale zpátky k míchání jablek s hruškami, potažmo míchání věcí nesourodých. Je mi jasné, že se práce poslanců špatně měří, nejde to ani na stopkách, na pytle či litry nebo »šuplerou«. Jenomže třeba sečíst do tabulky »vystoupení na plénu« dohromady jak opravdové diskusní příspěvky – v délce od jedné do tří minut – společně s vyvoláváním řečníků a komentáři jejich slov ze strany místopředsedů EP (což pramení z jejich protokolární funkce), a všechno to okořenit ještě takzvanými »vysvětleními hlasování«, což je prakticky jen řečnické cvičení k použití pro auditorium »doma« – to už je opravdový analytický »majstrštyk«. A bylo by toho k diskusi víc. Jenže média nemají čas ani snahu nic zkoumat nebo si ověřovat, jim stačí přesný součet nepřesných údajů a se soudem jsou hned hotova: čeští europoslanci pracují podprůměrně, propadli a tak dál.
Jistě, nejsme všichni stejně aktivní, máme chyby a co vylepšit – jen by to chtělo maličko víc profesionality i na druhé straně. Když ona je ta unie ale tak snadný terč, a tak lehce dostupný fackovací panák. Tak si nebouchněte, no řekněte. Trochu si ale takhle dáváme facku všichni do vlastních tváří – »tam někam do toho Bruselu« jsme se rozhodli jít my sami a ona Evropská unie není někde za devatero horami a devatero řekami. Jsme její součástí, je kolem nás, jsme to my.