Evropské peníze, to je něco jako hodně velká tabule čokolády. A z ní by si rád každý uloupnul tu svoji sladkou tabulku. Ne vždycky ale zůstává jen ten slastný pocit úspěchu. Čokoláda, jak známo, je i hořká. Jenomže ve skutečnosti se nestává, aby zhořkla ta, která původně chutnala sladce. Za to v přeneseném smyslu slova to možné je. Tím spíš, že jde, jak jsem už uvedl, o evropské peníze.
Když se vás zeptám, jestli byste si troufli požádat o »eurodotaci« třeba na výtah do vesmíru, budete asi kroutit hlavou, co je to za hloupost. Podobně by tomu určitě bylo i s nápadem nechat si z evropských peněz zaplatit třeba projekt léčení astmatu jízdou na horské dráze. I takový počin z říše úsměvů tu už byl – od specialistů ze dvou nizozemských univerzit. O evropské peníze si ovšem neříkali… Ale představte si v kontextu těchto dost prapodivných nápadů, že evropské peníze se našly například pro projekt sauny pro koně. Pokud hádáte, že s myšlenkou něčeho takového přišli v saunové velmoci – Finsku, hádáte správně. Ale jestli se přitom domníváte, že jsem si popletl kalendář a houpu vás teď už aprílovými žerty, tak tomu tak – bohužel – není. Unijní protikorupční úřad (Olaf) přišel na to, že saunování koní přišlo evropskou kasu na 15 000 eur. Dotaci pochopitelně zařadil mezi naprosto nesmyslně a chybně vynaložené prostředky, tak jako nemálo podobných – ozdravné fitness-centrum pro psy v Maďarsku, trénink tanečnic italské televize apod.
Mediálně je to určitě vděčné téma, které se bezpochyby hodí v nadcházející době před evropskými volbami jako další bič proti Unii. Neměli bychom ale zapomínat na to, že víc než tři čtvrtiny prostředků na dotace se rozdělují v členských zemích EU a že navíc velice často dotace provázejí i »místní« peníze. Tedy spolufinancování národních vlád. Takže Unie má co hlídat, ale »za ušima by se měli drbat« také úředníci členských zemí. Navíc, nebýt kontroly ze strany evropského protikorupčního úřadu, na některé vyhozené peníze za nesmysly by se asi vůbec nepřišlo.
Mohli bychom diskutovat také o celkovém smyslu unijních dotací. Nicméně uvedené příklady by nám neměly být omluvou pro skutečnost, že se o evropské peníze, které máme možnost čerpat na smysluplné projekty, moc nesnažíme. V čerpání peněz jsme v Unii nejhorší. A navrch nelichotivé poslední příčky dosahujeme s největším počtem úředníků majících v členských zemích eurofinance na starosti. Bylo by dobré si to uvědomit a také si udělat nejdřív pořádek doma, než zase začneme kritizovat »bruselskou byrokracii«. U nás sice nemáme za evropské peníze sauny pro koně, ale ani pořádné dálnice nebo zařízení pro seniory…