Bruselský blok jsem si tentokrát vzal na plénum Evropského parlamentu (EP) do Štrasburku. Název ale ponechávám, většina lidí si stejně automaticky většinu událostí, vztahujících se k unijním institucím, spojuje s »tím Bruselem«.
Co se tu ale konkrétně odehrává, moc netuší. Navzdory tomu, že je možné sledovat zasedání EP i jeho výborů v přímých přenosech, na internetu nebo ze záznamu v parlamentním archivu. Jenomže kdo to ví a kolik je u nás takhle zvídavých lidí?
Proto jsme s většinou kolegů europoslanců s povděkem sledovali, kolik představitelů médií tentokrát do Štrasburku přijelo. S nadějí, že se lidé v ČR konečně mohou dovědět víc o tom, co se v parlamentu děje. Musíme si ale přiznat, že hlavním »magnetem« pro média byla přítomnost prezidenta Miloše Zemana. Až za situacemi, kdy na sebe pozornost strhávalo třeba uvíznutí prezidenta ve výtahu, byl zájem novinářů získat přehled o činnosti poslanců. Přesto jsme mohli prezentovat naše aktivity, poodhalit roušku do zákulisí práce EP. Nebylo by špatné, kdyby se takové příležitosti opakovaly častěji, a to i bez přítomnosti hlavy státu. Marně vzpomínám, kdy se o naši práci novináři zajímali tak intenzivně. S výjimkou zpravodajů Českého rozhlasu a České televize. Ti i do Štrasburku jezdí často a také v Bruselu aktivně přibližují dění v EP.Zkušenosti kupříkladu sousedního Slovenska jsou přitom jiné. Jako spojité nádoby proto vypadá vztah mezi větší pozorností médií tomu, co se odehrává v evropských institucích, a informovaností lidí. Obyvatelé Slovenska mnohem víc o Unii vědí a daleko větší procento jich vidí přínos Unie pro život na Slovensku. Přitom by se mohlo zdát, že adaptace společnosti na »život s eurem« bude svádět k opačným tendencím.
Před dalšími evropskými volbami zajímavá zkušenost. Konkrétně ve vztahu k europoslancům mě zaujala souvislost mezi znalostí europoslanců a hodnocením přínosu členství v Unii pro život občanů. Slováci znají podle průzkumu své zástupce v EP lépe, než lidé u nás, a proto prý hodnotí přínos členství v Unii významně pozitivněji. Máme ale i my sami před sebou dost práce a nemůžeme všechno svalovat jen na média. Byť jejich role je nezastupitelná. Když se nám ale nepodaří přesvědčit vás, voliče, že Unie je pro náš každodenní život opravdu důležitá a proto je potřeba jít k volbám a vybrat si, kdo bude hájit naše zájmy, bude to v Bruselu »o nás bez nás«. Hraje se o 21 míst a nemělo by vám být jedno, kdo a z jaké politické strany bude v příštích pěti letech spolurozhodovat o směřování Unie a roli ČR v ní. Tvrdit, že tzv. »domácí volby« jsou důležitější, je zjevný omyl.