Jako volič se musím před blížícími se volbami do Evropského parlamentu (EP) zajímat o to, co kdo už udělal a co mi nabízí ve svém programu. Nejen, co by rád, ale také co je schopen a co vůbec může v takové instituci v zájmu nás všech dokázat. A naopak – z pohledu kandidáta v těchto volbách, člověka, který se uchází o hlasy voličů – bych měl zase já vyložit karty. Co je za mnou v Evropském parlamentu, protože nejsem v roli nováčka, a také co mohu nejen slíbit, ale hlavně udělat.
Když se dívám na volební kampaň, je to opravdu pestrá směsice sebejistých postojů, výrazných pozic i vyhraněných názorů. Jak »tu Evropu« předělat k obrazu našemu, jak ji odkázat do patřičných mezí. Sem tam i jak v ní přispět k silnějšímu hlasu ČR. Ale kroutím hlavou nad tím, jak si někdy až dost naivně kandidáti na post europoslanců představují případnou budoucí práci. Jak slibují, co všechno vymohou, prosadí, zastaví či omezí. Když pominu vyslovené výstřelky na kandidátkách, které mnohdy nominacemi snad záměrně »ohrnují nos« nad »nenáviděným Bruselem«, nestačím se divit, jak to je vlastně asi v EP jednoduché.
Jenomže kdyby tomu tak bylo, tak by to určitě celá naše dosavadní evropská reprezentace v Bruselu dávno dělala a sklízela by pochvaly voličů. Nebo alespoň médií. Ono to ale tak jednoduché není. A jsem u druhé mé role – u kandidatury do EP. V poslední době jsem už několikrát podrobně nastínil, co je v Bruselu za mnou, u jakých rozhodnutí, ovlivňujících život i našich občanů, jsem byl – alespoň trochu – platný. Protože zázraky jednotlivec v EP neudělá. Nicméně za sebe jsem rád za podíl na rozhodnutích, zlepšujících bezpečnost léků i potravin, podporujících přeshraniční zdravotní péči. A v neposlední řadě i za to, že na postu europoslance s bezplatnou funkcí kvestora, tedy člena vedení, jsem se aktivně podílel i na rozumných úsporných krocích při fungování EP – třeba snížení papírování a plýtvání energiemi, na modernizaci práce poslanců, efektivnějším hospodaření.
Kromě toho bych se ale rád zmínil o jedné další aktivitě. Možná nevypadá tak atraktivně, ale považuji ji za potřebnou a užitečnou. Už asi půl roku běží akce, kterou pracovně nazývám »Bačkůrky pro dětské domovy«. Zaslechl jsem postesknutí, že mají sice poměrně dost hraček pro děti, hlavně kolem vánočních svátků, ale kupříkladu v bačkůrkách, které na dětech doslova »hoří«, trpí nedostatkem. Proto jsem už sponzoroval bačkůrky pro děti v Ústí nad Labem a Plzni. Víc než padesát párů jim udělalo radost, dětem slouží a další předám příští týden při návštěvě Liberce. Mimochodem, o akci »Bačkůrky« a dalších mých aktivitách informují také krátká videa na internetovém serveru YouTube. Myslím si totiž, že něco konkrétního dělat je smysluplnější, než jen slibo