Asi se shodneme, že se na všechno můžeme dívat různě. Jde o »úhel pohledu«. Už notorický je příklad sklenky s polovinou obsahu vody. Někdo ji vidí jako poloprázdnou, jiný napůl plnou.
Vzpomněl jsem si na to před nedávnem. Při čtení sarkastické kritiky poměrů v Evropském parlamentu v jednom z našich deníků. Terčem byla objednávka toaletního papíru pro budovy parlamentu v Bruselu a Lucemburku. (Pokud se podivujete, proč dnešní stránku bruselského bloku věnuji zrovna přízemnímu tématu »toaleťáku«, vydržte číst dál, nebude jen o »záchodové kultuře«). Autor se podivoval, že si evropští úředníci rozmařile vybírají různé rozměry rolí WC papíru pro Brusel a Lucemburk a nestačí jim stejný. Nelenil porovnávat velikost rolí, počet listů atd. Vypadalo to úsměvně a nejeden čtenář asi kroutil hlavou, co to v tom parlamentu zase tropíme za nesmysly.
Ono je to ale o tom úhlu pohledu. A také přesnější práci. Pisatel sice »napálil« parlament, ale nějak neřešil, že budovy v Bruselu a Lucemburku jsou z různého období a logicky s rozdílným vybavením. Tudíž i prozaické držáky či obaly na role toaletního papíru nejsou stejné. Proto i jiná objednávka. Nešlo tak o to, že by měla, s prominutím, »pozadí« evropských úředníku, různé nároky, jak článek naznačoval. Prostě se to ke kritice EP dobře hodilo.
Ani mně se leccos na počínání EP nelíbí. Třeba zbytečné miliony za stěhování poslanců, asistentů a úředníků kvůli plenárním zasedáním v Bruselu i Štrasburku. Tamní sídlo, využívané pouhých 42 dní v roce, nás stojí ročně kolem 180 milionů eur. Jako poslanci to ale ovlivnit nemůžeme, to je pravomoc členských států unie. Vadí mi i neustálý zbytečný tisk tisíců stránek dokumentů, jinak přístupných v elektronické podobě. Nakonec končí ve sběru, byť na recyklovatelném papíru.
Ale stejně tak by bylo možné informovat občany, že Evropský parlament jde v mnohém příkladem. V Bruselu právě končí týden podpory snižování množství odpadů. Nezanedbatelná iniciativa – jeden člověk v EP jich »produkuje« ročně průměrně 183 kg. Ale EP využívá už od roku 2007 systém EMAS (Systém ekologického řízení a auditu životního prostředí). Což přineslo třeba omezení spotřeby papíru o 20 % (např. 300 000 pozměňovacích návrhů unijních dokumentů už bylo podáno elektronicky), jedna z nových budov v Bruselu využívá energii výhradně z obnovitelných zdrojů, atd. Nevyhazuje se ani použitý nábytek a zařízení (počítače a tiskárny). Ty funkční jsou poskytovány charitativním organizacím, jako je OXFAM, k dalšímu využití.
Nic z toho se ale lidé u nás prakticky nedovědí, na rozdíl od parlamentního »toaleťáku«. A to je ten úhel pohledu, ona poloprázdná – či z poloviny plná evropská nádoba.