K nejstarším a neznámějším levicovým deníkům světa patřila nepochybně italská Unita, kterou založil 12. února 1924 Antonio Gramsci a která byla po desetiletí hlavním tiskovým orgánem někdejší Komunistické strany Itálie. Pro Itálii měla Unita značný význam zejména po roce 1990, kdy po zásadních změnách ve východní Evropě nastupovala razantně »temná strana moci«, kterou v Itálii personifikoval mediální magnát a pravicový populista Berlusconi. Ten byl typickým představitelem snah o paralyzování levicového smýšlení a nahrazení kritické veřejné diskuse plytkou zábavou spojenou s pravicovou propagandou.
Ve středu 30. července vyšlo poslední číslo deníku Unita. Mělo čisté stránky a jediný titulek: »Zabili nás!« Novináři tak lapidárně, ale zřejmě nejvýstižněji vyjádřili pozadí zániku deníku, který už sice dlouho nepatřil komunistům, jeho soukromý vlastník mu vnucoval sociálnědemokratickou linii (čímž jej zbavoval čtenářů) a vedl jej k ekonomické smrti. V redakci, čítající na 80 lidí, však do posledních chvil působila řada komunistických novinářů, kteří se snažili zachovávat tradici listu, odvíjející se od Gramsciho dob. Ti nyní chtějí, za značné podpory veřejnosti, bojovat za obnovení Unity; kontinuitu listu budou zatím držet v jeho elektronické podobě.
Levicový tisk v Itálii se tak ocitl ve velmi těžké krizi. Připomeňme, že v lednu 2012 bylo zastaveno tištěné vydání listu Liberazione, vydávaného hnutím Rifondazione Comunista, a jeho elektronická verze zanikla v březnu tohoto roku. O přežití bojuje levicový deník Manifesto. Unita zánikem své tištěné verze jen potvrdila, že levicová myšlenková a kritická platforma nesmí být vystavena soukromému podnikání a podřízena přáním a intencím vlastníků.
Dění na italské levicové mediální scéně také ukazuje, jak je důležité využívat a kombinovat tištěná a elektronická média, a také to, že soumrak médií tištěných zdaleka nepřechází v jejich tmu.