Nejtemnější z mnoha scénářů došel naplnění: Západoevropské mocnosti zahájily bojové operace proti Libyi.
Přitom zkušenost z obdobných intervencí do jiných zemí opakovaně ukázala, že na bojové zásahy takového rozsahu vždy doplatí civilní obyvatelstvo a místo uklidnění situace takový necitlivý zásah přináší další vyhrocování konfliktu. Místo diplomatické a humanitární pomoci do země nyní směřují pouze rakety. Na této situaci jsou hrozivé tři skutečnosti:
Zaprvé, pod mediálním závojem zkreslujícím informace o panarabském povstání jsou hesla o lidských právech a ochraně civilistů zneužívána k zabíjení nevinných lidí. Za tuto diskreditaci tzv. euroatlantické civilizace a jejího kulturního dědictví zaplatíme všichni, a to velmi brzy. Zdá se, že pasivita Ruska a Číny při jednání Rady bezpečnosti OSN otevřela cestu nejen k násilí, ale i velké sebediskreditaci některých západních států.
Zadruhé, militantní mocnosti, především Francie, Velká Británie a Spojené státy, se spojily s reakčními arabskými režimy k vytváření iluze mezinárodního odmítnutí zprostředkování mezi vládou v Tripolisu a povstalci. Ve skutečnosti to byly právě ony tři mocnosti, které zneužily občanské nepokoje v Libyi k manifestaci své vojensko-technické převahy a zahájily útok, který má přinést jejich přímou nadvládu nad touto bohatou zemí včetně ropných polí.
Zatřetí, intervence Francie, Velké Británie a jejich podpora ze strany Itálie a dalších západoevropských zemí jasně ukazuje, jaký je význam společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie či NATO. Mocnosti uznávají kolektivní orgány jen tehdy, když se jim tyto instituce podřídí. Jestliže nenaleznou souhlas, jednají bez ohledu na stanovisko slabších členských států. Tato zkušenost, kterou máme již z doby intervence proti Iráku či v případě odtržení Kosova od Srbska, se znovu potvrdila a je velkým varováním pro naši veřejnost. Ti, kdož spoléhají na to, že nás Unie či Aliance v případě nouze ochrání, by měli vědět, že stále platí poučení z Mnichova: Velmoci nám pomohu jen tehdy, když jim to bude vyhovovat. Žádné morální či smluvní závazky je nedonutí k tomu, aby nám pomohly bez vidiny vlastního sobeckého zisku. Od doby vstupu ČR do NATO tento pakt zahájil již čtvrtou útočnou válku, přičemž kromě útoku na Libyi ještě v dalších dvou není jasný ani konec, ani strategie Bruselu. Přitom ani v jednom případě Aliance nevede válku, která by alespoň vzdáleně mohla pomoci k obhajobě našich národních zájmů.
S velkým zadostiučiněním jsme přijali zprávu, že se Spolková republika Německo na intervenci proti Libyi nepodílí. Snad proto, že Německo nemá tak výraznou koloniální minulost jako Francie a Velká Británie, ale také nezapomněla na horor 2. světové války, její politici jsou při použití síly rozvážnější. Je zřejmé, že Berlín je ve své zahraniční politice mnohem konzistentnější než Paříž. Vždyť ještě při intervenci USA a Británie do Iráku z Elysejského paláce zaznívalo varování před tupým používáním síly!
Komunistická strana Čech a Moravy, věrna principům humanismu, míru a sociální spravedlnosti, vyjadřuje uspokojení nad tím, že se Armáda ČR nezapojila do agrese proti Libyi. Zároveň ale pokládáme stanovisko vládních představitelů o tom, že se budeme podílet na humanitárních akcích, za nebezpečné a alibistické. Vyzýváme vládu, aby jednoznačně odsoudila použití síly a vyzvala Francii a Velkou Británii, i jejich spojence, k zastavení všech vojenských akcí.
KSČM vyjadřuje přesvědčení, že jedinou cestou ke spravedlivému a udržitelnému míru v Libyi může přinést jednání znepřátelených stran – ne zabíjení lidí!
KSČM vyzývá veřejnost, aby jednoznačně odsoudila toto hazardérství, militantní kult síly a pohrdání právem.