Zdravotnictví nese známky kolabujícího systému

8.1.2004 v 21:40

Rozhovor Haló novin s místopředsedou zdravotního výboru sněmovny za KSČM Jiřím Maštálkou

Soukromí ambulantní lékaři, zubaři a lékárníci, i když mnozí z nich jen symbolicky, vůbec poprvé přistoupili k protestní akci. Souhlasíte s jejich důvody?

Sám jsem se nepřipojil, stejně jako řada dalších. Ale ti, kteří na hodinu omezili provoz ordinací a lékáren, na to mají jistě právo. Věřím, že to nikde nemělo dopad na jediného pacienta. Jakkoli by byly jejich požadavky oprávněné, těžko by si zodpovídali, kdyby byl někdo poškozen. Přes veškeré pochopení pro špatně fungující systém financování však musím říci, že se mi tento způsob nezdá být nejpatřičnější. Jen jsem překvapen, jak komory, které neustále zdůrazňují, jak jsou jedinými a nejsprávnějšími zastánci profesních práv jednotlivých skupin, v daném případě selhávají ve vyjednávání s patřičnými partnery a nejsou schopny zřejmě kvůli své agresivitě vyjednat pro pacienty i pro ty, kteří v komorách jsou, naprosto nic. Je to jen další důkaz toho, že v tomto komorovém systému je něco špatného.

Vedle komor je tady ale také problematické financování zdravotnictví. V čem zde tkví kámen úrazu?

Samozřejmě, že všichni dohromady jsme účastníky špatně fungujícího systému. Nejenom financování na vstupu, ale zejména financování na výstupu zdravotnictví, tedy – kde a jak se peníze spotřebovávají. Samozřejmě, že náš požadavek z loňského roku – aby byl vytvořen koncept, který bude zvyšovat kontrolní mechanismy ve velkých lůžkových zařízeních, ale i u ambulantních lékařů, byl správný. Dal by pod větší kontrolu lékovou politiku státu a opravdu důsledně by se vázal i na opravdu důslednou a racionální změnu struktury lůžkového fondu. Náš požadavek byl včas formulován, ale vláda, nikoli jen ministerstvo zdravotnictví, si neuvědomila, že toto bude jedna z priorit. Dnes je zdravotnictví podle průzkumů veřejného mínění fakticky na 1. místě pozornosti občanů. Občané tak vlastně předběhli ve vnímání toho, co se ve zdravotnictví děje a co by jim mohlo při selhání systému hrozit, vládu.

Zástupci koalice připravují reformu zdravotnictví. Jak jste s tím, co zatím prezentovali, spokojen?

Koncept, který předkládá koaliční skupina, není skutečnou reformou zdravotnictví. Nenajde se v tom zatím nic, co by se mohlo uchopit jako krok po kroku řízená reforma zdravotnictví, která by zdravotní péči zlepšila a učinila ji minimálně alespoň stejně dostupnou nebo více dostupnou, než je dnes, a přitom zajistila její kvalitu. Bojím se, že to sklouzne pouze a jenom do konceptu, který bude pohledem účetního, nikoli pohledem člověka, který si je sice vědom toho, že peníze ve zdravotnictví jsou důležité, ale že to není jenom tento parametr, podle kterého je třeba dělat reformu zdravotní péče.

Vraťme se na začátek: Může úterní protestní akce něco změnit?

Podle mě tato stávka naprosto nic nevyřeší. Spíš je třeba hledat konsenzus napříč celým politickým spektrem, nikoli jen v úzké koaliční skupině, která je limitovaná možná i výběrem odborného zázemí. Zdravotnictví se týká všech, proto by se vážné diskuse měli zúčastnit všichni, měli by mít možnost zúčastnit se hledání kroků, které povedou ke zlepšení situace ve zdravotnictví.

Jde o soukromé lékaře a soukromé lékárníky. Řada míst byla o svátcích bez pohotovosti a lidé museli pro léky mnohdy několik desítek kilometrů. Na pohotovosti by jim měly přispívat kraje, které dostaly peníze od státu. Kde je chyba?

Oni jim fakticky nepřispívají. Placení pohotovostních služeb je dlouhodobý problém. Jediné řešení , které bylo zatím přijato, bylo rušení pohotovostí. Na tyto zvláštní služby nejsou peníze. Ve větších městech pohotovosti fungují, v menších je to problém. A komory nejsou schopny nikoho donutit, aby sloužil. Dřív to byla povinnost, ale nyní se každý rozmýšlí, zda za ty peníze nastoupí do služby.

Jistěže se pracuje za peníze. Ale lékárníci přece nevydávají jen léky na recepty. Hodně jich také volně prodávají. Pro ně je to zboží, kšeft. Nebo ne?

To ano, ale noční služba nebo služba o svátcích je samozřejmě s příplatkem. A ony to mají spočítané. Nevydá se tolik léků, aby pokryly náklady na provoz zařízení, na plat pro službu. Proto je jednodušší lékárny zavřít. Holt se jim to nerentuje.

Znamená to, že kraje peníze lékárnám na pohotovosti nedaly?

Kraje se tomu brání. Myslím si, že peníze dostaly, otázkou však je, na jaký rozsah pohotovostí to stačí. Podle mě by to mělo být financované daleko víc – a to opravdu od krajů. A měla by se vytvořit síť pohotovostních služeb, která by navazovala i na rychlou záchranu, aby lidé měli vše pokud možno na dosah a netrpěli tím, že třeba s vysokou teplotou musí jet desítky kilometrů k doktorovi.

Stále jste mi ještě neodpověděl, proč držení pohotovostí soukromých lékařů či lékárníků má dotovat stát ze svých prostředků?

Nějaká forma doplatku za tuto mimořádnou službu by jim nepochybně náležela. Je to prostě služba o svátcích a mzdové i další náklady jsou vysoké. Jak jsem řekl – v krajském městě se to vyplatí, v malém nikoli. A lékárnická komora to prostě není schopna zajistit. Stačila by alespoň jedna pohotovostní služba pro dva okresy.

Ti, kteří včera protestovali, si především stěžují na to, že jim zdravotní pojišťovny platí pozdě, což jim komplikuje život. Jsou na vině jen pojišťovny?

Samozřejmě, že jde o celý řetězec. Když neplatí do zdravotního pojištění ti, kteří jsou zdaňováni, pojišťovny se dostávají do skluzu na příjmové stránce. A rozdělují peníze vlastně jako banky – podrží si je. Je fakt, že skluzy v platbách jsou, což lékařům a lékárníkům znepříjemňuje život. Žádná pojišťovna se nesloží, když jí nezaplatí jeden podnik, ale když jedna velká pojišťovna, kde je možná evidovaných 50 procent pacientů, nezaplatí praktikovi na tři měsíce, tak ten problémy bude mít. Splácí vybavení, platí nájem, musí dát mzdu sestřičce, zaplatit benzin na návštěvy. Ale myslím si, že většina doktorů už se s tím dnes naučila žít a pojišťovny na to hřeší. Umí s tím žít i lůžková zdravotnická zařízení. Třebaže se vždy nějaké řešení najde, jde o známky kolabujícího systému.

Haló noviny, 7. ledna 2004, Marie KUDRNOVSKÁ