V minulosti jsem už upozornil na to, jak velkým problémem se pro Evropu stává skupování zemědělské půdy nadnárodními koncerny v prvé řadě ke spekulativním účelům. Přibližně od roku 2007 je patrný trend investovat do zemědělské půdy, a to i ze strany koncernů, které se zemědělstvím nemají nic společného. Skupování zemědělské půdy vytváří řetěz problémů: ceny této půdy rostou a je tak pro zejména začínající zemědělce nedostupná. Lidé opouštějí usedlosti, vesnice a celé regiony, což má negativní dopad na celou společnost včetně problémů s výrobou potravin. V roce 2010 byla – pokud jde o teritorium EU – ve vlastnictví pouhých tří procent podniků polovina zemědělsky využívané půdy, a podle údajů z roku 2012 na osmdesát procent zemědělských podniků disponovalo pouze dvanácti procenty půdy. Koncentrace jejího vlastnictví však od té doby ještě postoupila.
Vycházeje ze základní teze, že zemědělská půda není normálním obchodním zbožím a že přístup k ní patří k lidským právům, vznikla v Evropském parlamentu iniciativa, pokoušející se tuto tezi naplnit. Zemědělský výbor EP připravuje návrh tzv. zprávy z vlastního podnětu (tedy nikoli reagující na legislativní návrh Komise) o aktuální koncentraci zemědělské půdy v EU a problémech s tím spojených. Plénum EP by mělo o návrhu této zprávy jednat v prvních týdnech nadcházejícího roku. Pokud bude zpráva schválena, vyzve EP vlády členských států a Komisi, aby se daným tématem zabývaly. To je bohužel vše, co parlament může udělat. Žádoucí by samozřejmě bylo, aby Komise vypracovala legislativní návrh sledující omezení koncentrace vlastnictví zemědělské půdy v rukou úzkého okruhu vlastníků a její využívání reálnými zemědělci, ale je velkou otázkou, zda by k tomu došlo.