Zklame ČSSD své voliče i tentokrát?

24.3.2009 v 12:38

Dnešní hlasování o důvěře Topolánkova kabinetu se odehraje již popáté v tomto volebním období.

Občané České republiky zřejmě již dávno mohli mít jinou vládu – to však jen za předpokladu, že by se nejsilnější opoziční strana, ČSSD, vždy důsledně chovala jako skutečný oponent. Že by totiž nekalkulovala s politickými handly, že by jí v prvé řadě šlo o ekonomicko-sociální a právní fungování státu, nikoli výhradně jen o vlastní prospěch. Těch příkladů, kdy sociální demokracie uhnula z pozice skutečně opoziční a skutečně levicové strany, je celá řada.Právě letos uplynulo deset let od okamžiku, kdy jsme byli vstoupeni do NATO a zároveň bylo naše území zneužito pro přelety letadel humanitárně bombardujících Jugoslávii. Bylo to za vlády ČSSD. To nezapomeňme. Ústní akrobacie o zahraniční politice na sjezdu ČSSD je kamufláží spoluzodpovědnosti za porušování mezinárodního práva a válčení na písknutí Bruselu . Jiný příklad – neprůhledné privatizace státního majetku za vlád ČSSD. Asi to mysleli upřímně , nikolivěk však dobře pro občany. V seznamu bych mohl pokračovat. Namátkou uvedu např. Lisabonskou smlouvu (tak bezohledně prosazovanou ČSSD bez debaty skutečné diskuse s OBČANY, poplatky ve zdravotnictví, zahraniční vojenské mise a především jakousi politickou zaslepenost, týkající se permanentního odmítání spolupráce s KSČM – usnesení bohumínského sjezdu dosud zrušeno ani nijak revidováno nebylo).

Zatímco komunističtí poslanci navrhovali úplné zrušení poplatků ve zdravotnictví, vyslovili se jednoznačně proti účasti našich vojenských misí v zahraničí a Lisabonskou smlouvu v daném znění kategoricky odmítají (avšak nabízejí diskusi nad alternativou nové spravedlivější EU), ČSSD lavíruje, kalkuluje a vyčkává. Tyto postoje nejenže jsou nekorektní vůči sociálně demokratickým voličům a vůči budoucnosti této země, ale rovněž vyvolávají silné pochybnosti o sociální demokracii coby opravdové opoziční straně. Vyvolávají otázku, jak spolehlivým partnerem je ČSSD pro KSČM. Jinak – nakolik můžeme ublížit sami sobě a hlavně občanům tímto kamarádstvím . Poslanecký klub KSČM vždy, pokud si pamatuji, podporoval, podporuje a bude podporovat návrhy jakékoli strany, které budou sloužit ku prospěchu občanů České republiky. Nepřemýšlíme o tom, zda se nám podpora toho či onoho návrhu může někdy v budoucnu politicky vymstít jenom proto, že ho předložila vládní koalice. Pokud je onen návrh kvalitní, není žádný kalkul na místě. Takové chování do parlamentní demokracie prostě nepatří. Jinými slovy řečeno – kdyby komunistická strana disponovala požadovaným počtem vlastních mandátů, této zemi by Topolánkův kabinet nevládl již dávno. U moci se tak dlouho drží právě za vydatného přispění sociálních demokratů.

Z opačného úhlu pohledu je třeba zdůraznit, že zase naopak sociální demokracie si nálepku opoziční strany uchovává jen díky podpoře KSČM – nikoli z nějaké vypočítavosti, ale pouze kvůli tomu, že komunisté dodržují svůj volební program, který se v řadě momentů shoduje s programem ČSSD. Když Paroubkova strana z vlastních zásad při hlasování ve sněmovně neuhýbá, panuje na straně opozice shoda. Bohužel, toto pravidlo ovšem ani zdaleka neplatí vždy. Sociální demokraté uhýbají až příliš často. Ostatně tato vláda vládne i (zejména) proto, že ČSSD dala na své kandidátky lidi, kteří zradili její vlastní voliče. V této souvislosti jsem už několikrát v poslední době zaslechl poznámku, zda spolupráce s lavírující ČSSD komunistické straně neubližuje. Otázkou je, zda se ještě vůbec jedná o spolupráci, když se sociálně demokratická strana často profiluje jako součást nynější vládní koalice premiéra Mirka Topolánka. A odpověď? Podle mého názoru spolehlivá spolupráce mezi dvěma hlavními opozičními stranami, ČSSD a KSČM, neexistuje. Že je někdy shoda při hlasování, to plyne především z toho, že – jak jsem již zdůraznil – KSČM ctí vlastní volební program bez ohledu na názorové postoje sociálních demokratů, kteří zřejmě tu a tam mají potřebu dokázat svým voličům, že dodržují to, co jim v předvolební kampani slíbili – že budou důslednou opoziční stranou.

Proto považuji za nutné, aby ÚV KSČM, jeho vedení, vztah vůči ČSSD tímto způsobem a co nejrychleji veřejně deklarovalo. Je důležité, aby se KSČM od některých postojů sociálních demokratů veřejně a co nejdůrazněji distancovala a jasně řekla, že jedinou opravdu opoziční a opravdu levicovou stranou je Komunistická strana Čech a Moravy. Důkazů pro toto konstatování máme přece dostatek.

Dnešní hlasování o důvěře vládě bude dalším lakmusovým papírkem, který hodně napoví, jak dalece to Paroubkovi sociální demokraté myslí s budoucností naší země vážně. Osud Topolánkovy vlády záleží výhradně na tom, zda ČSSD dokáže být jednotná. V případě KSČM není o čem pochybovat. Topolánkův kabinet důvěru komunistických poslanců totiž neměl nikdy a nedostane ji ani dnes!

Pokud tedy vláda důvěru obhájí – je to vina ČSSD. Pokud vláda padne – je to i velký kus zásluhy poctivého přístupu KSČM k občanům.