V současné době je v Právním výboru Evropského parlamentu projednáván návrh na zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.
S tímto návrhem přišla Evropská komise již v létě loňského roku; od zřízení úřadu si slibuje lepší a efektivnější ochranu prostředků evropských daňových poplatníků, kterým finanční podvody každoročně působí ztrátu ve výši přibližně 500 milionu EUR. Evropský veřejný žalobce by se měl primárně starat o úspěšnější stíhání podvodů s penězi unijního rozpočtu a tím zlepšit vyšetřování a stíhání trestných činů, které rozpočet EU poškozují.Úřad má být nezávislou institucí a podléhat demokratickému dohledu. Se zřízením tohoto Úřadu počítá již Lisabonská smlouva, která slibuje jeho vznik v lednu 2015. K tomu je však potřeba jednomyslné schválení všech členských států a souhlas Evropského parlamentu. Pokud nebude jednomyslná shoda nalezena, může se k návrhu přihlásit alespoň 9 členských států, v rámci tzv. „posílené spolupráce“.Není žádným tajemstvím, že návrh je v řadě zemí přijímán poněkud rezervovaně a s rozpaky. Ani Česká republika není přesvědčena o nutnosti zřízení nového úřadu v té podobě, jak je navrhováno. Nebylo totiž dostatečně prokázáno, že by jeho zřízení přineslo skutečně reálné zvýšení efektivity vyšetřování podvodů proti finančním zájmům EU. Bude tedy nutné přinejmenším přesněji definovat podmínky, za nichž by měl nový úřad vzniknout. Ekonomičtější a celkově vhodnější se jeví podporovat posilování stávajících nástrojů justiční spolupráce. Přínos nového úřadu je pak minimálně diskutabilní, jen namátkou uvádím některá negativa spojená se zřízením tohoto úřadu, který:
bude plně závislý na stávajících zdrojích informacíjeho aplikace bude spíše trestní řízení komplikovat a prodlužovat, např. díky nutnosti podávání předběžných otázek k Soudnímu dvoru za účelem výkladu nařízení nebo potřebou vyhotovovat překlady pro účely dozoru a rozhodování centrálního evropského žalobce;právní nejasnosti spojené s fungováním Úřadu mohou vést k vyšší četnosti procesních pochybení, která znemožní potrestání pachatelů;vyšší účinnost stíhání může nakonec vyplynout spíše ze snížení procesních standardů (např. povinnost akceptovat i důkazy, které nebyly opatřeny v souladu s právem státu, před jehož soudem se řízení vede), než ze zřízení Úřadu jako takového.
Plně souhlasím s tím, že účinně bojovat proti podvodům, včetně podvodů poškozujících finanční zájmy EU, má klíčový význam, jsem nicméně také přesvědčen, že trestní právo spadá primárně do kompetence členských států. Nutno připomenout také, že EU již úřad pro boj proti podvodů má, nazývá se OLAF a do jeho kompetence mimo jiné spadá právě vyšetřování podvodné činnosti ve vztahu k rozpočtu EU.
Proč chce tedy Komise zřizovat další úřad, jest záhadou. A to ne jen pro mě a Českou republiku, ale dalších 11 členských stát Kromě České republiky se k úřadu veřejného žalobce postavila negativně i Velká Británii, Francie, Nizozemsko, Kypr, Maďarsko, Malta, Švédsko, Irsko, Rumunsko a Slovinsko, což znamená, že návrhu byla vystavena „žlutá karta“ a Evropská komise musí návrh nařízení přezkoumat a pak rozhodnout, zda návrh zachová, změní, nebo stáhne.