Vzhledem k tomu, že se na prosincovém summitu vrcholní představitelé členských států Evropské unie dohodli na úpravě tzv. Lisabonské smlouvy, lze v brzké době očekávat její změnu. Jde vlastně jen o doplnění dvou vět, jež však mají velký význam pro země eurozóny: »Členské státy, jejichž měnou je euro, mohou vytvořit stabilizační mechanismus, který bude aktivován, pokud nebude zbytí, na záchranu stability eurozóny jako celku. Poskytnutí jakékoli finanční pomoci v rámci mechanismu se bude řídit přísnými podmínkami.« Změna má tedy zemím eurozóny umožnit vytvoření stálého záchranného fondu, z něhož budou moci po roce 2013 získat podporu ty státy, které se podobně jako dnes Řecko a Irsko ocitnou ve finančních potížích.
Nový tzv. Evropský stabilizační mechanismus (ESM) nahradí zatím existující Evropský finanční a stabilizační fond (tvořený zárukami zemí eurozóny v objemu 440 mld. eur) a Evropský finanční a stabilizační mechanismus (operující s prostředky, které si na trzích vypůjčí Evropská komise). ESM by měl mít podobu mezivládní dohody mezi členskými státy eurozóny, takže výše uvedené dvě věty mají vytvořit pouze obecný právní rámec pro vznik ESM. Mechanismus bude moci být aktivován jen jako poslední možnost v případě, že dojde k ohrožení stability eurozóny jako celku, přičemž o poskytnutí pomoci bude muset členský stát sám požádat.
Vzhledem k tomu, že tato změna Lisabonská smlouvy nemění kompetence Evropské unie, bude možné změnu provést zjednodušenou procedurou – tedy žádná referenda (kterých se »evropští kormidelníci« bojí jako čert kříže), nýbrž jen rychlá a bezproblémová ratifikace poslušnými národními parlamenty. Nezbývá mi než připomenout: Lisabonská smlouva jako celek je dokument politicky i právně špatný a levice v EP proti němu vystupovala od samého počátku. I výše popsaná dílčí změna resp. doplněk je krokem, který se nedotýká podstaty problému (tedy příčin kapitalistických hospodářských a finančních krizí), jen se jej snaží dočasně tlumit, zatímco jinde bude obdobný problém opět uzrávat.