Národnostní třenice v Evropě jsou oživovány podle stále stejného scénáře
Na jaře tohoto roku jsem – ve spolupráci s lotyšským kolegou Alfredsem Rubiksem a s podporou naší politické skupiny GUE/NGL – připravil v Evropském parlamentu veřejné slyšení na téma »Menšinové problémy v Evropě – problémy a perspektivy po Lisabonu«.
Odborníci, kteří se slyšení zúčastnili, hovořili jednoznačně: právní rámec pro ochranu menšin, zejména národnostních, je v Evropské unii zcela postačující. Není tedy nutné vytvářet zvláštní zákonodárství, pojímající menšiny jako samostatné subjekty, právnické osoby. Mnohem větším problémem je ochrana a prosazování individuálních lidských práv, společných jak příslušníkům menšin, tak příslušníkům tzv. většinových národů. A že značným problémem je uměle, zpravidla ze zahraničí živená politická instrumentalizace menšin, která může mít pro evropskou integraci rozkladný účinek.Jakkoli se zdá, že v posledních měsících poněkud utichly národnostní třenice na jižním Slovensku, jinde – a řeč je stále o Evropské unii – jsou oživovány, a lze konstatovat, že podle stejného scénáře. Kde konkrétně?Krajně pravicová strana Jihotyrolská svoboda, ke které se hlásí nezanedbatelný počet německy hovořících občanů italské autonomní provincie Jižní Tyrolsko, odstartovala podpisovou kampaň za dvojí občanství; tedy, že německy hovořící občané by kromě italského občanství měli disponovat také občanstvím rakouským. Rakouská národní rada je vyzývána, aby získání rakouského občanství umožnila, a jak se zdá, mnozí její členové se k tomu nestaví zamítavě. Nadto jsou po jižním Tyrolsku distribuovány (a italskou policií zabavovány) plakáty, vyzývající k »odstranění nespravedlivé tyrolské hranice« – tedy k připojení teritoria k Rakousku. Připomenu ještě, že v 60. a 70. letech minulého století se při národnostních sporech dokonce střílelo a explodovaly trhaviny.
Německy hovořící nacionalisté v Jižním Tyrolsku tak volají po revizi výsledků 1. světové války stejně jako nacionalisté maďarští, snící o »velkých Uhrách«. A Evropská unie, jak se zdá, nic nevidí, nic neslyší. Společně s kolegou Vladimírem Remkem jsem proto nedávno vydal písemné prohlášení, vystupující proti snahám měnit uspořádání v Evropě, vzniklé po 1. a 2. světové válce. Ovšem zásadní kroky v tomto směru by měla podniknout Evropská rada a Komise, což se však neděje.